CO VÍME

V ten osudný den se vše změnilo. Prach, šedivý a neznámý, zakryl město jako peřinu, pohlcujíc veškeré světlo. Tma byla tak hustá, ze i přes okna bylo témeř nemožné videt. Z ničeho nic zaznělo varování z neznámého zdroje, nařizujíc obyvatelům uzavřít okna a vypnout ventilační systémy.

Přes noc se naše každodenní životy změnily v omezenou existenci. Okenice jsou pevně zavřené, a když někdo něco vykřikne, jeho slova se pohlcují temnem. Místo obvyklého života ve městě, které dýchalo živostí, se nyní rozkládá beznadějná temnota. Veškeré aktivity jsou omezeny na vnitřní prostory, a venkovní svět je nepřístupný. Obyvatelé si prochází každý den v monotónní rutině, s omezeným rozhledem a bez možnosti vykročit ven do neznámého.

I když existují teorie a spekulace o púvodu tohoto temného stavu, skutečné odpovědi zůstávají utajeny. V tuto chvíli jsme uvězněni ve svých domovech, žijeme ve stínech a čekáme na něco, co nám někdo přece jenom sdělí. Ostatní lidé jsou vzdálení stínu na druhé straně ulice, jejichž tváře jsou neznámé a hlasy téměř neslyšitelné. Neexistuje jistota, kdy se tato noční můra skončí a kdy opět spatříme světlo dne.